Za časů Kim Čong-ila, otce současného vůdce, platilo, že zahraniční filmy smí spatřit jen on a jeho nejbližší. Diplomatickou poštou chodily velkému milovníkovi kinematografie ty nejžhavější novinky, o nichž obyčejní Severokorejci neměli páru.
To už dnes není pravda. Hollywoodské trháky nebo jihokorejské filmy jsou sice v pchjongjangských veřejných kinech stále tabu, nicméně řada zahraničních snímků se už běžně promítá. Nedávno se prý obyvatelé metropole houfně hrnuli na Tři idioty z produkce indického Bollywoodu.
To však není zdaleka všechno.
Vítr změn nejvíce poznamenal pop-kulturu. Ještě nedávno se ti, kteří měli možnost zhlédnout všelijaké estrády vojenských souborů „písní a tanců“, pošklebovali, že kýčovitá zábava v Severní Koreji zamrzla v temných časech stalinismu. Teď se však vyrojily mladé kapely (byť jistě pečlivě prověřené), které se nápadně podobají moderním hvězdám jihokorejského K-popu. Ostatně dívčí skupinu Moranbong prý osobně sestavil sám Kim Čong-un – má být jakousi „soft“ tváří jeho odpudivého režimu.
Pop zkrátka dostal „zelenou“ z nejvyšších míst. Proč? To není světu úplně jasné. Možná Kim jen nechtěl zaostat za svým jižním sousedem, neboť tajné služby mu opakovaně hlásily, že rostoucí počet mladých Severokorejců poslouchá jihokorejský K-pop. Třeba je ale „kulturní revoluce“ součástí opatrného směřování totalitní země k větší otevřenosti a Kim je opravdu ochoten přijmout některé aspekty západní spotřební kultury, již jeho otec a děd považovali za pokleslou a buržoazní. Možná tuší, že jen tak si mezi mládeží získá jakous takous popularitu.
Vůdce poručil, a tak se snaží
Popem totiž změny nekončí, ale spíše začínají. Projevují se také v televizní produkci, od dramatických pořadů po seriály, které dostaly daleko „modernější“ kabát.
„Studujme, jak to dělají jinde ve světě, a učme se z jejich příkladu. Ale slepě nekopírujme,“ prohlásil prý mladý diktátor k výrobcům i umělcům. Z úst velkého vůdce to nemohlo být chápáno jinak než jako příkaz. A tak se tvůrci snaží. Ať už jde třeba o obaly spotřebního zboží, módní tenisky, nebo o „umění“.
Z krvavého despoty reformním vládcem? Kim Čong-un mění image |
Hodně viditelná je prý „revoluce“ ve vysílání státní televize. Ta se dosud soustředila jen na propagandistické relace a dokumenty vychvalující dynastii Kimů. Teď se do programu vloudily i nové dramatické pořady, animované seriály s použitím nejmodernějších počítačových efektů a dlouhé dokumenty.
Ani ty samozřejmě nepostrádají nacionalistické a propagandistické prvky, nicméně celkově televize „zlidštila“. Také v knihovnách jsou najednou k mání publikace, jež byly dlouho na indexu. Na dračku prý jde především Harry Potter.
„Pchjongjang reaguje na pronikání zahraničních médií modernizací vlastní mediální produkce, aby vytvořila atraktivní a konkurenceschopný produkt, jenž by přitáhl mladší generace,“ řekl pro agenturu AP Geoffrey See, zakladatel neziskové organizace Choson Exchange, která sídlí v Singapuru a podporuje změny v KLDR.
Severní Korea nadále zůstává temnou totalitou. Nelze však vyloučit, že nynější Kimův experiment může být počátkem zásadnějších změn.
